Dlouhou dobu jsem v sobě řešila mužško-ženský princip, to, kým jsem, jak se chovám a jak působím na okolí, hlavně na muže. Jaké muže si do života přitahuji, jaký vztah mám ke své vnitřní ženě. Na prvním setkání jsem přišla bez očekávání, možná trošku nervózní. Nervozita ale opadla, hlavně kvůli tomu, jaké prostředí Broženy dokázaly vytvořit. Je to jako kdyby se člověk v tom zrychleném světě zastavil, jako kdyby udělal krok zpět, zpátky k sobě. Poprvé jsem měla pocit, že mohu sdílet něco, co mě trápí bez toho špatného pocitu, že bych někoho zatěžovala. S holkami jsem si uvědomila, že vedená meditace a vizualizační techniky pro mě nejsou zas tak náročné, jak jsem si myslela. Navíc bylo opravdu nádherné sedět v kruhu s dalšími ženami, které dokázaly sdílet cokoli, co měly na srdci, které dokázaly plakat a otevřít se. Když jsem z kruhu odcházela, snad poprvé v životě jsem měla pocit, že jsem silná žena a že jsem ráda, že ženou mohu být.